ÚVOD


LITERÁRNÍ ČINNOST:

Dětská literatura

Povídky

Ostatní

Literární besedy

Křty


UKÁZKY Z KNIH:

Zahrada plná pohádek

Paní Pohádka

Kohout Fejfara

Srnčí pohádka

Zaječí pohádka

Pohádky z tajemného lesa

Liščí pohádka

Pohádky z hájovny

Abecední hrátky se zvířátky

Člověk rodu ženského

A co tvůj mobil?


VÝTVARNÁ ČINNOST:

Koláže

Ilustrace

Výstavy

Fotogalerie


RŮZNÉ:

Napsali o mně

Návštěvní kniha

Odkazy

Kontakt

    Design: Robert Mahr © 2007
     

  SDRUŽENÍ PŘÁTEL INDIE

 
     
  Sdružení přátel Indie působí v České republice i směrem do zahraničí jako dobrovolné občanské sdružení pro podporu všestranného rozvíjení vztahů s Indií na nevládní úrovni. Pěstuje obapolné poznávání s cílem rozšiřovat kulturní, profesionální a obchodní spolupráci a prohlubovat tradiční vzájemné přátelství. Vzniklo na valném shromáždění obnovené Čs.-indické společnosti 7. května 1990 (bylo registrováno 7. července téhož roku) a ve své práci navazuje na bohatou a plodnou činnost předcházejících nevládních organizací pro česko-indické styky, jež u nás i v Indii existovaly po dobu již více než dvou generací.
Bylo to zvláště Indické sdružení při Orientálním ústavu v Praze založené 4. května 1934, po válce pak Indická sekce Společnosti pro kulturní a hospodářské styky s Orientem, zřízené ještě v roce 1945, dále Indická sekce ustavená při Asijském výboru Čs. společnosti pro mezinárodní styky 26. února 1964 a záhy přejmenovaná na Čs.-indický výbor (12. února 1965) a posléze poměrně samostatná Čs.-indická společnost, jež se konstituovala 25. června 1969. Ta byla v období tzv. normalizace zanedlouho zrušena (1970) a při ČSMS začal později znovu rozvíjet činnost Asijský výbor a v jeho rámci též Indická sekce; po listopadu 1989 byla Čs.-indická společnost obnovena.
Původní Indické sdružení od počátku rozvíjelo intenzívní aktivitu a přesto, že ji už po pěti letech muselo v důsledku okupace přerušit, vytvořilo tradici, jež přetrvávala i po válce a k níž se přátelé Indie hlásí dodnes. Bylo mezi prvními organizacemi na evropském kontinentu, které se v době, kdy Indie byla ještě kolonií, orientovalo na její vlastenecké kruhy a národně osvobozenecké hnutí usilující o politickou nezávislost. Bylo ve styku s Indickým národním kongresem, s čelnými představiteli indického veřejného života a kultury a v hospodářské oblasti se zaměřovalo kromě přímých vzájemných styků na výchovu mladé technické inteligence pro nadcházející potřebu nezávislé Indie. Zakládající schůze Indického sdružení se účastnila početná delegace Indů vedená někdejším kalkatským primátorem a tajemníkem Kongresu Subháščandrou Bosem. V létě 1936 uspořádalo Sdružení za podpory pražské radnice a jejího primátora dr. Karla Baxy ve svém sídle významné výroční zasedání indických studentů z celé Evropy, na němž byla u nás poprvé vztyčena indická národní vlajka. V osudových předmnichovských měsících roku 1938 sdružení prakticky převzalo do svých rukou organizování historické návštěvy Džaváharlála Néhrúa a jeho dcery Indiry, jež se stala a zůstala symbolem vzájemné solidarity mezi oběma zeměmi.
Společenská váha a prestiž Indického sdružení u nás i v Indii se opírala o kompetentnost jeho vedení, v němž se uplatnili všichni pražští indologové – M. Winternitz, O. Pertold, O. Stein, V. Gampert, P. Poucha, a zejména jeho iniciátor a předseda Vincenc Lesný. Ti svou překladatelskou prací, pravidelnou osvětovou činností v rozhlasu a tisku, jakož i přednáškami po celé republice přispívali k vysoké úrovni poznávání Indie a její kultury u nás. Příklad Indického sdružení bezesporu inspiroval i jejich pozdější pokračovatele na tomto úseku a ukazuje se stále jako platný a hodný následování také v současné době.
Činorodost a úspěchy Sdružení měly nemalý ohlas v Indii, kde dokonce v období vzedmuté vlny sympatií k ohroženému Československu podnítily založení prvního partnerského spolku v Bombaji se Subháščandrou Bosem (tehdy předsedou Indického národního kongresu) v čele. Přípravná jednání probíhala v květnu 1938 a hned nato tam Indicko-československá společnost zahájila svou činnost. Její členové v ní pokračovali i za války, mimo jiné i ráznou protestní a sbírkovou akcí po vyhlazení Lidic, z jejíhož výtěžku byl pořízen zvon pro budoucí novou lidickou kapli. Agilní Indicko-česká kulturní společnost působí v Bombaji i dnes. Podobná občanská sdružení našich přátel vznikala po dosažení nezávislosti také v dalších indických městech (např. v Kalkatě, Novém Dillí, Ráňčí, Kataku) a úspěšně se podílela a podílejí na vzájemných kulturních i obchodních stycích.
Práce pražského Sdružení přátel Indie a jeho brněnské odbočky byla v posledních letech dosti různorodá a její akční radius široký. Spolupracovalo jak s odborem pro krajanské a nevládní styky Ministerstva zahraničních věcí, tak se zastupitelským úřadem Indické republiky v Praze. Uspořádalo četné přednášky, besedy a panelové diskuse s našimi a indickými odborníky o zajímavých aspektech jejich výzkumu a práce, o jejich objevech a zážitcích z cest po Indii. Ve zvláštních cyklech se věnovalo historickým postavám indické minulosti nebo filozofickým a náboženským tématům. V audiovizuálních pořadech se vydávalo za indickou kulturou a uměním až do Tibetu, Barmy, Thajska, Kambodže a Indonésie. Také dnes se ve vedení Sdružení uplatňují čeští indologové a poprvé vůbec byl pro členy z různých míst republiky připraven kurs sanskrtu pro pokročilé. Rovněž poprvé se konečně uskutečnil společný poznávací zájezd do Indie a členové Sdružení mají možnost podnikat i domácí zájezdy se zasvěceným výkladem, např. za sbírkami indického umění a řemesel v zámku Náprstkova muzea v Liběchově nebo ve zbraslavském zámku, kde byla otevřena stálá výstava asijských sbírek Národní galerie. Společná návštěva platila také Galerii Jaroslava Hněvkovského – malíře Indie – v Žebráku. Jiným „poutním“ místem našich přátel Indie je Pamětní síň česko-indických vztahů v rodném domku Vincence Lesného v moravských Komárovicích, otevřená z iniciativy jeho spolužáků/rodáků a Čs.-indické společnosti; památky a další dokumentace jsou soustřeďovány a uloženy v depozitáři Jihomoravského muzea v Třebíči. Sdružení se podílelo na prezentaci etnografických výstav s indickou tematikou a pro zájemce pořádalo jejich prohlídky s odborným úvodem. Ve spolupráci s Národním filmovým archivem připravilo retrospektivní přehlídku indických filmů a ke stěžejním dílům indické kinematografie se vrací každou sezónu. Nezapomíná ani na občasné pořady hudební a taneční. Výročí významných událostí a osobností z novodobých dějin Indů jsou u nás tradičně předmětem veřejného zájmu – naposledy Sdružení vzpomnělo 125. výročí narození myslitele a politika nenásilí Mahátmy Gándhího a zlatého jubilea indické nezávislosti.
Průvodcem po činnosti Sdružení a pojítkem mezi všemi jeho členy je Bulletin Sdružení přátel Indie, vydávaný několikrát ročně a zasílaný nejen členům, ale každému, kdo projeví zájem. Čtenáři v něm mimo aktuální informace a přehled vybraných zpráv z indického tisku najdou autorské úvodní články s podrobnostmi k chystaným pořadům a přednáškám. Sdružení uvítá ve svém středu všechny, kdo se zajímají o Indii a její bohaté kulturní dědictví, stejně jako ty, kdo svými poznatky a zkušenostmi z této veliké vzdálené země jsou ochotni přispět k jejímu hlubšímu poznání.
Kontakt: předseda: prof. MUDr. Ctibor Dostálek, DrSc., tajemník: Pavel Šimek, c/o Indologický ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Celetná 20, 116 42 Praha 1 – Staré Město. (mk)